Zápas

Ve čtvrtek mě pozval strýc od Alejandry (s Ale se znám z Prahy, stejně jako Carlos a Gil strávila na mojí alma mater semestr), ať se s nimi vydám na zápas halového fotbalu (říká se tomu tak ne??). Aby bylo jasno: Ale je původem z jižní části Mexika, která se jmenuje Chiapas. V Monterrey studuje a momentálně tady bydlí i se svým bráchou v domě jejich strejdy. Takže já naprostý nefanda fotbalu jsem se s Ale, jejím bráchou a strejdou vydala do tzv. Arena Mty, kde se konal poslední zápas sezóny: Mty versus nějaký tým z Kanady.
Ačkoliv normálně fotbalový zápas upoutává mojí pozornost asi jako titulky po skončení filmu, musím přiznat, že jsem se náramně bavila. Před nastoupením týmů na nás nejdříve vychrlili malý ohňostroj, pak na hřiště přijely motorky, naběhly kikiny a maskot Mty týmu (takový panák se strašně tupým výrazem). To vše za taneční hudby. Po téhle asi 10 min show naběhli hráči Kanady, které mexické obecenstvo pozdravilo samými "krásnými" slovy a nesouhlasným bručením. Samozřejmě když naběhl Mty tým, to bylo radosti! Pak jsme si poslechli kanadskou a mexickou hymnu a začal zápas.

Strejda Alejandry je taková veselá kopa, samá vtipná hláška a skalní fanoušek Mty týmu. Takže po celou dobu zuřivě vstával a zase si sedal, pokřikoval, rozčiloval se, chválil, nadával, tleskal....Běhěm zápasu jsem slyšela tolik nových výrazů a nadávek jak už dlouho ne a větší švanda bylo sledovat strejdu než to co se dějě na hřišti. Když Mexičani vedli 7:2, strejda se vztyčil a co mu síly stačily zařval na hráče (seděli jsme docela blízko): Faltaaaaan 6! (Zbývá/chybí 6!) a zuřivě jim ukazoval 6 prstů. Tímto výkřikem odrovnal smíchy nás tři i všechny okolní mexické fandy.
No a v tomhle duchu se nesl celý zápas, pouštěli nám jednu mexickou a mezinárodní hitovku za druhou, tak jsme se v sedačkách vrtěli, poskakovali, jedním okem sledovali zápas a druhým strejdu. Během pauzy na hřiště naběhl maskot se svoji amantkou, načež je přišla zmlátit koštětem jeho manželka. Pak se nám předvedly kikiny s tancem (prý předvádí jeden a ten samý tanec celý rok) a nakonec švorní mládenci, kteří byli narvaní v páru v jedněch kraťasech.

Utíkej Káčo utíkej...

Mexičani vyhráli docela drtivě, ale už si přesně nevzpomínám, kolik že to nakonec bylo..
Doneslo se mi, že u nás začal tát sníh. Ta tady jsme si zažily první opravdu parné dny (37 stupňů) a vyzkoušely si, co nás čeká v následujících měsících. Monterrey je nejteplejším městem Mexika a v létě se tady šplhá teplota nad 40. Místní si přes léto nelijí do plastovch láhví studenou vodu, ale cpou do nich rovnou led. Přes den se nedá žít a v noci se nedá spát. Takhle mi to popsali Mexičani. Nicméně nás by tohle peklo mělo nakonec minout, protože v květnu Monterrey opustíme a začneme pořádně cestovat. Ne že by na jihu vládla zima, ale mělo by to být snesitelnější než tady...Doufám!