Chiapas - u Alejandry doma

Z Jalisca jsem se vydala do Chiapas, k Alejandre domu. Chiapas je nejjiznejsim statem Mexika, ktery sousedi s Guatemalou. Patri k tem chudsim castem Mexika, s pocetnou indianskou populaci a geograficky je pravym opakem vyprahleho, poustniho severu. Chiapas to je priroda a prales.
Rodina Alejandry bydli v Tuxtle, coz je hlavni mesto Chiapas. Stravila jsem s nimi 11 dni, behem nichz jsem vic odpocivala a uzivala cas s Ale, nez cestovala. Nejak me to cestovani po mesici znavilo. Vyjela na tri dny z Tuxtly, abych navstivila slavne mayske pralesni mesto Palenque a Agua Azul. Palenque patri rozhodne k tem nej archeologickym lokalitam Mexika, pro me je na druhem miste po Chichen Itza na Yucatanu. Kdysi to byl megaobri komplex, ktery vsak z neznamych duvodu jeho obyvatele opustili (samozrejme existuji ruzne verze jako vysvetleni) davno predtim, nez ke brehum Mexika dorazili conquistadori. Mezitim mesto prorostlo pralesem a stalo se tak ztracenym mestem. Doposud se odhaduje, ze mesto ma 2.5 km ctverecnich a z toho pouze 10 % bylo odkryto. Palenque bylo znovuobjeveno okolo roku 1800, kdy prvni odvazlivci zacali mesto odkryvat. Alejandra mi pred odjezdem s celou rodinou omlacovala o hlavu, ze si musim zaplatit pruvodce, jinak ma navsteva Palenque ztrati na vyznamu...tak jsem je poslechla, zaplatila si jednoho indianskeho pruvodce, ktery me provedl, pekne vsechno vysvetlil....Byl to muj prvni a posledni pruvoce v Mexiku:D

takhle vypada Agua Azul, kdyz neprsi...Agua Azul jsou slavne kaskady, ktere maji tyrkysove modrou barvu, pokud zrovna neprsi. Samozrejme lilo celou noc, takze ja videla kaskady s krasne hnedou barvou....Smula no..
Navstivila jsem indianske mesto San Cristobal de las Casas a indianskou vesnici Chamula, coz byl obrovity zazitek, ponevadz to je opravdu treti svet...V San Cristobalu jsem se vrtla na mistni trh a videla jsem veci, ktere nikdy v zivote predtim....Jednak na trhu byli jen lide domorodeho puvodu ve svych tradicnich hadrech. Prakticky ja jsem tam byla jediny "domorodec". Carlos mi pak za to trosku vyhuboval, ze oni jsou jini, k cizincum nepratelsti blablabla...No nic, pro me to byl velky zazitek. Hlavne drubez.....Prodavaji slepice, ktere maji svazane nohy a jsou zavesene hlavou dolu na ruce prodavajiciho. Ty slepice jsou ZIVE. Chudery s vytrestenyma ocima, pohybuji hlavou sem a tam. Ti stejni prodavajici pak v naruci drzi krutu ci jinou drubez a dalsi exemplare stoji okolo nich. Zajemci pak prijdou, podrobne slepici ci krocana prozkoumaji, kridla, hrabou se jim v peri....No ja na to uplne zirala...No a samozrejme si muzete na trhu koupit taky slipku mrtvou, vykuchanou...Nevim, jestli jsem to tu uz psala, jak vypada takove reznictvi v Mexiku. Maso se tady prodava vystavene na pultu, bez jakehokoliv chladiciho zarizeni, slunce na to prazi jedna basen, smrad nejvetsi....Kde se na to hrabou evropske hygienicke normy...Ja se uz vubec nedivim tomu, ze mexicky zaludek stravi vsechno...

San Cristobal de las Casas - u katedraly
mistni trh...je libo slepice?
Inidianska vesnice Chamula byla zazitkem jineho druhu. Maji tady pravy indiansky kostel, pekelne si ho strezi, takze uvnitr se nemuze fotit. Navsteva kostela je hoodne pusobiva. Nenajdete tady ukrizovaneho Krista apod. Maji tam po stenach vystavene svoje svate, kostel je narvany rozsvicenymi svickami a to doslova narvany, bere to dech a na strope jsou zavesene latky. Mistni obyvatele prichazi, cupnou si na jakemkoliv miste kostela, rozlozi svoje svicky v radach, zapali je, pred ne polozi obetiny, videla jsem coca colu, vajicka....pry casto podrezavaji slepice, ale toho jsem bohuzel nebyla svedkem...a pak se pomodli (samozrejme neodrikavaji otcenase..). No ja zirala, doslova.

Chamula
Pak jsem navstivila slavny Canon del Cobre (kousicek od Tuxtly), coz je prirodni div. Obrovity kanon, kterym proudi reka a kde ziji krokodyli. Ptala jsem se toho cloveka, co ridil nasi lodku a pry tihle krokodyli nejsou agresivni a nepamatuje si, ze by nekdy nekoho sezrali...;)
No a jinac jsem relaxovala v dome Alejandriny rodiny, byli desne zlati. Na 11 dni jsem se stala soucasti jejich rodiny, coz byl taky zazitek. Soucasti jejich domu je bazen, protoze mama Alejandry dava hodiny plavani detem, zije z toho. Takze caparti vsech vekovych kategorii prichazeji do bazenu kazdy den. Ja jsem bazenu taky radne vyuzila;) Ale ma mladsi sestru Alexii a bratra Alfreda, krome nich obyvaji dum rekneme tri sluzebnici....Dve zenske a jeden tipek, kteru v dome ziji, stravuji se a od pondeli do soboty vykonavaji vsechny domaci prace. Kazdy den vari, perou, zehli, uklizi, cisti bazen, cisti auto atd. Nam to muze pripadat divne, lec tady je to celkem normalni. A byl luxus mit pradlo vyprane tentyz den, rano si pozadat o quesadilly k snidani...;) Naramne jsem si to uzivala:D
No a asi vyvstava otazka, copak tata...Alejandrin tata tragicky zemrel na konci rijna minuleho roku, kdy se pri zpatecni ceste z prace zritil s autem do rokliny. Vic komentovat to tady nechci..

u Ale doma - Ale, ja, Alfredo
s celou rodinou - Ale, ja, Alexia, mama, AlfredoNo a to je asi tak vsechno..Tim moje cesty skoncily, bankovni ucet zazil volny pad a ja naprosto spokojena jsem se vratila do Monterrey, kde jsem momentalne ted az do 1.8., kdy se vracim domuuu. Uz se fakt moc tesim! Ale je to tezky, protoze ted mi chybi ta ceska zeme, rodina, kamaradi, makove kolacky,.....ale pak mi bude chybet ta zeme mexicka, kamaradi, tacos,...
Nicmene pokud jde o cesty, me velke diky patri Robertovi, Alejandre, Carlosovi a vsem ostatnim spoluucastnikum, kteri mi nejen znacne snizili naklady, diky cemuz jsem mohla videt tolik mist, ale kteri tu moji cestu zmenili "z pouheho cestovani a premistovani se z mista na misto" v zabavu, prijemny cas s prateli a spoustu legrace. Vsude me prijali s otevrenou naruci, usmevem na tvari a s radosti z me navstevy, za coz jsem nesmirne vdecna, protoze jsem se nikdy necitila jako bych obtezovala. Diky jim! (Samozrejme sve diky jsem jim vyjadrila i osobne;))

Jalisco - domov tequily

Vylet do statu Jalisco nebyl puvodne v planu, nicmene jsme to nejak s Carlosem za pochodu neplanovane vyinventovali. Vydala jsem se z df autobusem do Zacatecas (Carlos je ze Zacatecas, viz. velikonocni prazdniny), kam jsem dorazila v sest rano. Byli mi doprany dve dodatecne hodiny v posteli, kafe a michana vajicka (made by Carlos) a pak jsme se vydali s Carlosem jeho autem smer Guadalajara. Po ceste jsme se zastavili na navsteve u jeho dedecka ve vesnici a la na konci sveta. Nebyla jsem tam poprve, absolvovala jsem obed u Carlova dedecka behem velikonocni cesty po Strednim Mexiku. Carl se tam chtel zstavit, protoze dedeckovi uz neslouzi moc zdravi..
katedrala v Guadalajare

Jalisco je domovem mexicke tequily. Hlavnim mestem a zaroven druhym nejvetsim mestem tohoto mexickeho statu je Guadalajara. Podle mexických zákonů se může tequila vyrábět pouze v pěti mexickych tatech a Jalisco je tim nejdulezitejsim, prvnim, kde to vsechno zacalo..Tequily, ktere se u nas bezne kupuji nemaji s pravou mexickou moc spolecneho, da se sice u nas koupit i prava mexicka jako Sauza (dva nejveti mexicti vyrobci je Sauza a Jimador), ale je desne predrazena a tady patri k tem levnym. Mexicani cato nadavaji, ze Ole a dalsi skvosty, ktere se u nas prodavaji jsou jed..

jak se vyrabi tequila..Guadalajara je sice druhym nejvetsim mexickym mestem, nicmene v porovnani s df je malym mestem a na navstevu staci jeden den. Dorazili jsme v pondeli vecer, v utery propochodovali mesto a ve stredu jsme se vydali na vylet do mestecka jmenem Tequila, ktere se tak nejmenuje pro nic za nic, ale je pravym domovem tequily. Zaplatili jsme si navstevu a ochutnavky ve dvou mistnich fabrikach. Jedna byla velkaaaa a druha byla rodinna, malinka. Tequila a jeji okoli se hemzi poli agave a fabrikami tequily. Agava vsude kam se podivas a fabriky jakbysmet. Pokud v tom nemate jasno, tak tequila se vyrabi z agava a to z tzv. pini, nikoliv listu. Pina je srdcem teto rostliny a trva 5-10 let nez je zrala na sklizen. A taky poradne tezka, pokud si to jeste pamatuju, tak vazi kolem 15-20 kilo, takze jimadori, kteri agave sklizi nesmi byt zadne trasoritky...je to hodne tezka prace. Pina se puli a hazi se do kotlu, kde se pali. Vysledkem je stava, ktera se dal zpracovava.
Ve velke fabrice nas provedli celou vyrobou primo v akci, zrovna traktor hazel pine do obrich kotlu, bylo to fakt megazajimave. Jak jsem zminila, absolvovali jsme ochutnavky a rozhodne nejlepsi tequila, jakou jsem kdy kostla byla v te male, rodinne fabrice, kde nas obslouzil a pokecal s nama majitel. V tehle rodinne fabrice, nemaji takove prostory a kapacity, takze jim stava kvasi mnohem dele a cela vyroba trva mnohem dele nez ve velkych fabrikach a chutove to bylo fakt hodne znat. A to rikam ja, odpurce tequily, ktery pri pohledu na lahev obvykle dela: fuj fuj....
Carlos byl nadsen.

ochutnavame...
Pokud jde o puvod tequily, existuje pribeh, legenda ci tak neco. Kdysi pouzivali puvodni obyvatele tehle oblasti agave na vyrobu strech, obleceni atd. a nemeli pro pinu vubec zadne uziti. Az jednou se prehanala bourka a spalila agava, uderil blesk, rozpulil pinu a vysledkem byla nasladla hmota, kterou mistni zacali zkoumat...no tak nejak nam to rikali.

agave vsude kam se podivasZbyle dva dny jsme navstivili mistni vesnice, coz uz nebyla tak moc zajimave a pak se Carl vydal zpatky do Mty a ja do Chiapas k Alejandre domu.