Co byste měli o Mexiku vědět

Tak je zase načase, abychom si něco řekli o Mexiku a rozšířili si vědomosti:D
U nás má Mexiko image nebezpečné a chaotické země, kam při nejlepším zajet na rekreaci na Yucatán či do Acapulca a pak zase prchnout domů. Btw pokud chcete na pláž, do Acapulca neee....je to chlastací město...
Pokud jde o ekonomiku, Mexiko na tom není vůbec špatně. Je 10. -12. největší ekonomikou světa a v Latinské Americe společně s Brazilií patří k těm dost výkonným. Nicméně země má dva zásadní problémy: silnou závislost na USA, takže když se nedaří USA, Mexiko jde prudce dolů a nerovnoměrnou distribuci příjmů (což je ovšem problémem celé Latinské Ameriky).
To je něco, co u nás nevidíte, nicméně tady jsou povětšinou buď hrozně bohatí nebo hrozně chudí a jsou to do očí bijící rozdíly. Není to jako u nás, kde všichni jsou na tom plus minus stejně, chodí do práce, bydlí, mají nějaké to auto, děti chodí do školy a sem tam je nějaká bohatší či chudší výjimka. A ty rozdíly nejsou vidět.

Chudoba v Mexiku - čím červenější, tím horší, všímejte těch rozdílů, např. Monterrey a Baja California jsou nejbohatší části obchodu, Monterrey - obchodní centrum Mexika kousek k USA a Baja California - turisitická mecca Amíků
Města mají části, kde bydlí ti bohatí a pak kde bydlí ti chudí. Do částí, kde bydlí ti chudí se normální člověk neodvažuje vstoupit, protože to je džungle. Lidé bydlí v polorozpadlých panelech pelmel (rozuměj prostý panel, žádná omítka, nic), všude špína, bordel. Ráda bych vám to ukázala na fotce, ale my kolem těchto částí jen projíždíme a neodvažujeme se vystoupit a vytáhnout foťáky...To je fakt něco, co musíte vidět na vlastní oči. Pak na ulicích běžně potkáte žebrající matky s malými dětmi nebo miminky....

Jak bydlí chudí..


Problémem Mexika je taky to, že Mexičanů je hodně (130 milionů), takže tady mají zaměstnání, která by v Evropě každý odmítnul dělat. Metači ulic, hajzl baby, které se starají o záchody celé noci, pingl u pumpy, pingl v marketu, pingl všude, na každé větší křižovatce se vám na přední sklo vrhají čištiči skla a kolem auta pochodují prodavači kdečeho. Nebo když svítí červená, na silnici vpadnou šašci apod. s nějakým vystoupením a pak rychle obíhají auta pro pár drobných. Už jsem viděla v takových vystoupeních i malé (tak 6 leté) děti.....apod. Takových věcí je Mexiko plné a mě to stále stáví do nepříjemné pozice, jako bych se styděla za to, že mám kde spát, co jíst, že já jsem v tom autě, já platím tou kreditkou...


Pokud jde o bezpečnost, není to v Mexiku vůbec tak děsné, jak si v Evropě všeobecně myslí. Dva zásadní problemy v tomto rangu je obchod s drogana a únosy. Mexiko je především tranzitní zemí, kde všechny drogy z Latinské Ameriky putují na největší světový trh - USA. No a jak to bývá, tak se ty drogové gangy tady občas mlátí, obvzláště tady na severu. Jsou to ale války mezi nimi a nepostihují lidi, kteří s nima nemají co dělat. Prostě se vraždí mezi sebou jako mafiáni. Tady v Mty taková válka v posledních měsících taky probíhá a v novinách to je furt 8, 5, 9 mrtvých...Jak mě poučili Mexičani, tady v Monterrey jsou dva drogové gangy, jeden na severu, jehož rajonem je USA a druhý na jihu, jehož rajonem je obchod s Latinskou Amerikou....No a světová krize postihla taky obchod s drogama, takže si začli lézt do rajonů a válka je na světě...Je to ale fakt jen mezi nima a my se o tom dozvídáme tak z tisku.

Kampaň politické strany PAN proti drogám
No a pokud jde o únosy, tak to je něco, co sami Mexičané vidí jako velký problém a ostudu. Jde o to, že když máte hoodně peněz, tak vám unesou díte, ženu nebo někoho a tahají z vás peníze. Po celém Mexiku probíhají kampaně proti únosům a spolupráce při hledání pohřešovaných. Mexičani se za to vážně stydí a snaží se s tím bojovat.
No a třetí zásadní neduh je korupce. Všudypřítomná. Platy jsou totiž dost mizerné. Například se všeobecně ví, že v policejních sborech jsou páni policisté, kteří spolupracují s únosci či drogovými kartely. O pokutách se vyjednává apod. Jenže buďme k sobě upřímní, my na tom nejsme o moc líp...
No a to jsou tři zásadní mexické neduhy: narcotráfico, únosy a korupce.
Nicméně to fakt není hrozivé, jen musíte být trošku opatrnější než v Evropě. A rozhodně Mexiko není životunebezpečné. To spíš my v ČR máme právěže prostředí nezvykle bezpečné.
No a o těch veselejších věcech. Mexiko je zemí plnou nádherné přírody, prehispánické kultury a pláží, o kterých si v Evropě můžete nechat zdát. Země má prakticky všechno.

Největším bohatstvím jsou pak místní lidé a jejich kultura. Mexični jsou všeobecně veselé a velmi přátelské povahy a tak nějak si ten život líp užívají než my v Evropě. Nicméně místní lidé a jejich kultura to je kapitola sama pro sebe, tak přístě...

Co se děje, když se Lucce rozbije noťas...

Tak abych to povídání, co se v posledních dnech dělo ukončila. Jak už jsem psala, Lucka během našeho velikonočního cestování zjistila, že nenastartuje noťase.....Což naštve a rozesmutní každého, ale v případě Lucky je to ještě horší, protože Lucci prostě nemůže bez svého technologické pokladu existovat. Nastal smutek veliký.
A začaly se dít věci....Když jsme se z cest vrátily v osm večer, Lucci se rozhodla ze svého smutku , že bude vařit...české pokrmy. Protože jsme po 10 dnech kromě nějakých potravin ve značném rozkladu v lednici nicmoc nenašly, vydaly jsme se do nedalekého marketu Soriana na noční nákup a pátrání, co se může použít jako variace na české suroviny. Než jsme vyrazily, Lucka mi navrhla dva jídelníčky a já se rozhodla pro česnekačku, jahodové knedlíky a jablečnou buchtu:D
Už od počátku tato Lucčina kuchtící muza ze smutku byla spojena s myšlenkou, že opět svoláme k nám domu lidi na večeři.
Takže Lucka začala v neděli v noci a skončila v úterý.....Já ji jen tiše obdivovala při kuchtění buchty (historicky poprvé byla použita naše trouba, která ovšem funguje jinak než ty evropské) a výrobě 40 jahodových knedlíků....Sice jsem Lucce nabízela pomoc, ale Lucci evidentně tohle kuchtění těšilo a hlavně se měla jak zabavit, aby zahnala chmurné myšlenky na notebooka.
Takže moje činnost byla omezena na ochutnávky a úklid domu, aby se naši hosté nelekli.
Ochutnávky pro mě byly zdrojem legrace....Probíhalo to tak, že Luccka víceméně vždy v noční hodině vtrhla ke mě do pokoje se vzorkem, abych to ochutnala, jestli se to podobá české verzi. A při pohledu na první knedlík....Totiž tady třeba nemají hrubou mouku, tak jsme nejdřív koupily mouku integrální....a výsledek?
"Lucci, ty knedlíky jsou kropenaté..."
Obě jsme se začaly tomu všemu děsně smát. Přísahám, byly to normálně kropenaté knedlíky! Chutnaly trošku jinak, ale celkově to šlo. Lucka pak vyrazila koupit mouku bílou a další várka knedlíků už měla tradičnější barvu, ale ty kropenaté nám zůstaly...

Česnekačka
Takže v úterý se u nás opět sešli někteří naši přátelé. Tentokrát ještě ve větším počtu a musely jsme tady doma trochu logisticky řešit, jak si všichni sednem, ale nakonec jsme to zvládly....vytáhly sedací bobek z Lucčina pokoje, půjčily si židle od Švýcarů a všechno jsme to vtěsnaly na naší malou terásku. Ale myslím, že pokud jde o počet lidí v našem domě, dostaly jsme se k možnému maximu..
A tramtadada všem asi chutnalo, oni nám to teda tvrdili a my jim chceme věřit. Zahraňáci a obvzláště pak ti z Latinské Ameriky se totiž s českou kuchyní hůře snáší. Nikdo z nich v životě neviděl knedlík...a protože je Lucka z úspory těsta udělala miniprťavé, mysleli si, že jde o nějaký zákusek...:D Ale chutnalo jim asi! Harumi dokonce požadovala recept;)

Jahodové miniknedlíky (některé kropenaté): Lucci, Maelle (Fr), Giom (Can), Carol (Fr), Aurian (všichni už znáte:D), Harumi (Mex), Jessica (Mex), Craig (Austr), já:D, Sergio (Mex), Tania (Mex)

Do cabani na party už jsme nepokračovali, protože někteří měli další den testy a všichni jsme byli po velkém cestování tak nějak unavení. Tak jsme pojedli, pokecali, Lucce poděkovali a já pogratulovala a po půlnoci se rozešli do svých postýlek.
No a to je k dnešnímu dni konec.
Včera jsme si konečně s Aurianou po dvoutýdenním dohadování koupily letenku na 18.5. do Oaxacy. Tím začnou mé velké 6-7 týdenní cesty po jižním Mexiku. Jinak řečeno to znamená, že mi zbývá tady v Monterrey jen měsíc a je mi z toho do breku. V Mexiku se ještě sice nějakou chvíli zdržím, ale už to nebude ono....v Monterrey jsem prostě doma, škola, kamarádi, zábava...pak už to budou čistě jen ty cesty...Po 6-7 týdnech na cestě se sem vrátím, abych si vyzvedla všechny věci, strávila pár posledních dní v městě, na které mám jen dobré vzpomínky a dostavila se (odhaduju tak s 60 kily) do odletové haly...Na jednu stranu mi některé věci, rodina a kamarádi děsně chybí a hrozně se na vás všechny těším, na druhou stranu domů vůbec nechci....Mexico a mexická duše se pro mě definitivně stali srdeční záležitostí. Mexiko, já se vrátím (promiň mami a tati..)!!!!!!

Zacatecas alias u Carlose doma

Takže jsem skončila povídání o 10-denní cestě v bodě, kdy jsme se vydali na poslední zastávku a to bylo Zacatecas - ke Carlosovi domů. A tady vám povím, jak nás provázela po celou dobu nějaká smůla či co. Začalo to tím, že Carlos si zapomněl nabíječku na mobil v San Luis Potosí. To byla maličkost....V San Miguel de Allende Lucka zjistila, že nenastartuje svůj notebook. To už byla větší věc. V Queretaru jsme během našeho výletováni Berniho autem píchli, to už jsem se zmínila. No a pak úplně zlatý hřeb byl, když jsme dojeli do Zacatecas k domu Carlosových rodičů a v domě prosím pěkně byla malá cisterna.....Jejich dům stojí totiž v prudkém kopci a evidentně pan řidič vypnul motor a nezatáhnul ruční brzdu, takže auto s malou cisternou a nápisem: agua a domilicio (donáška vody do domu) skončila zaražená v domě Leyvů. Ironie co? Upřímně se mi chtělo celkem smát, ale vzhledem k tomu, že maminku Carlose to k smrti vyděsilo a všichni okolo se tvářili děsně vážně, tak jsem zachovala dekorum. Nutno dodat, že ve výsledku to schytala akorát omítka a k žádné velké škodě nedošlo.
Ve čtvrtek brzo ráno dorazila z Monterrey Bere (přítekyně Carlose) a Rafa (kamarád Carlose), oba jsme s Luckou znaly z dřívějška. V domě se nám dostalo veškerého komfortu, mě, Lucku a Bere uložili do velkého pokoje pro hosty s dvěma manželskýma postelema a tatínek nám tam dotáhnul i plazmovou televizi (u nás tak za 15 tis., tady tak za 5 tis.), kdybychom se třeba nudily...Maminka nás vždy čekala s chutnou snídaní a večeří a na stůl nám vyložili vždycky pomalu celou lednici i skříně.....Což bylo děsně zlaté, ale když třeba fakt nemáte hlad.....bylo to jako u babičky...jo a taky jsme grilovali, to byla mňamka!!! kuřecí, kamaróny, nějaká salchicha, guacamole...mnam mnam

Celé 4 dny si s námi rodiče chtěli děsně povídat a hlavně na počkání začali vždycky mluvit o Carlosovi....asi tak třetí den jsme se s Luckou shodly, že pár dní navíc a už bychom si fakt odváželi averzi ke Carlosovi....Když máte inteligentní, úspěšné, dobrými mravy oplývající apod. dítě, tak samozřejmě je v pořádku, když jste jako rodič na něj ZDRAVĚ pyšní. Ale tohle bylo moc.....Lucka mi teda říkala, že to je normální...už totiž absolvovala jednu návštěvu mexické rodiny a prý to bylo jako přes kopírák....

Prohlídka města Návštěva dolu, Carl, Bere, já:D

Takže jak vypadá taková mexická posedlost vlastním dítětem. Fotky Carlose byly po celém domě. Určitě každý z vás doma schovává takové ty woodoo fotky, kde máte tři zuby, vypadáte jako ichtyl apod....a tyto fotky se snažíte schovat před veřejností a pokud je rodiče náhodou vytáhnout, prcháte...Tak přesně tyto fotky Carlose mají Leyvovi vystavené po celém domě....Rodiče Carlose vytáhli album Carlose v plínkách, na motorce, na skluzavce apod. sotva hodinu po našem příjezdu. Na počkání se rozvypráví o všech Carlosových úšpěších počínaje tím, jak začal chodit...Carlos sem a Carlos tam....Mám sice Carlose velmi ráda a jeho rodiče byli zlatí, ale....jsem velice ráda, že v mé rodné zemi si zachováváme zdravý rozum....Díky mami a tati!
A taková poznámka na okraj, Carlos ma mladšího bratra (16) Miguela, o kterém ódy nepadaly...chápete to..
No v Zacatecas jsme zvolnili tempo, prošli město, navštívili místní důl, vyhlídku apod. a pak se šli dvakrát pořádně opít.
Jo a byly jsme se s Luckou podívat na Velikonoční procesí...Svátky tady nejsou taková nuda jako u nás, ale o svatých dnech se tady vážně něco děje, kromě toho že lidi nejdou do práce. Takže o Velikonocích se tradičně v sobotu večer koná procesí, které zobrazuje jak Krista zajali, mlátili, křižovali, pohřbili....pokud si to pamatuju ještě dobře, tak ten průvod je vlastně průvodem, který doprovází mrtvého Krista na místo jeho odpočinku.

V pátek jsme vyrazili do La Mina, což je disko vybudované ve zmiňovaném dole. Dovnitř a ven se dostanete jen takovým vláčkem, který vás několik minut veze do hlubin. Bylo to sice pěkný a zajímavý, nicméně nevýhodou bylo to, že prostě nemůžete jentak odejít...ani vejít.
Další noc byla ladies night, kdy nás kámošky Carlose vzaly do jiného klubu, kde bylo od 22-24:00 bar pro baby zadáčo. A teďka vyzývám všechny své známé a kamarádky v Pze: to musíme zavést!!!!!! Bylo nás požehnaně, babinec a byla to sranda:D Chlapci dorazili kolem jedné.

Zavedem v Praze V neděli před odjezdem jsme se taky sešly s Ivou, která v Zacatecas taky končila svoje velikonoční cesty. Bylo moc fajn se vidět pomalu po dvou měsícíh:D

S Carlosovými rodiči a bratrem


Bylo to fajn, ale musím se přiznat, že už jsem se těšila zpátky do Monterrey, doma je prostě doma...;)

Semana Santa road trip

Minuly pátek jsme se s Luckou vydaly s Carlosem na road trip Středním Mexikem. Měli jsme totiž týdenní prázdniny a s Carlosem jsem už byla nějakou dobu domluvená, že na Velikonoce pojedu na návštěvu k němu domů do Zacatecas. No a protože nakonec Carlos měl taky nakonec celý týden volno, domluvili jsme se na tomhle road tripu. Naložil nás v pátek odpoledne a vydali jsme se do San Luis Potosí (6 hodin jízdy), kde jsme strávili první noc. Zatímco já a Lucka jsme nic neřešily a neplánovaly, Carlos nám před cestou nějak znervózněl ohledně toho, kam vlastně jedeme a kde budeme spát. S Luckou jsme na něj trošku nevěřícně zíraly...
Do San Luis jsme dorazili v noci, docela snadno našli nocleh a v sobotu ráno absolvovali asi dvouhodinovou procházku. Víc tam k vidění nebylo.

San Luis Potosí

Další zastávkou bylo Queretaro (3 hod jízdy), které patří k dědictví UNESCO. V Queretaru se o nás postaral Carlosův kamarád - správným způsobem poťouchlý Berni, který nám zařídil dvě noci ve studentských apartmánech. Queretaro fakt pěkný, samý historický barák, udržovaný, čistý, podobalo se to historickým evropským městům trošku.

QueretaroV neděli jsme se vydali na výlet do okolí - Peňa de Bernal a Tequisquiapan. Výstup Peni jsme krapet podcenili, protože jsme začali šplhat po poledni (35 stupňů) a můj oděv - sukně a sandály - zrovna nebyl přizpůsoben na skalnatý terén..Lucka s Bernim to zapíchli někde pod vrcholem a já (naprostá trubka) jsem prohlásila, když už, tak už a vylezla jsem až nahoru. Chudák Carlos mě následoval. Na vrcholu jsme se ocitli polomrtví a já měla značné obavy z toho, jak asi slezu dolů...No bylo to terno, ale nakonec za pomoci Carlose a stylem krok sun krok, jsme to zvládli...Carlos si dalších několik dní stěžoval, že se kvůli mě spálil..

Peňa de Bernal - před výstupem, ještě se smějeme, Berni, Lucka, Carlos


Tady jsem se už nesmála..


Městečko Tequisquiapan byla taková turistická záležitost, pěkný a líbezný, ale samej turista. Pěkně jsme se tam napapali, vyblbli a vydali se po celém dni hotoví domů. Při zpáteční cestě jsme píchli kolo(ten den jsme se přepravovali Berniho novým Huyndayem) a naši šikovní chlapci ve velice dobrém čase měnili...S Luckou jsme je obdivovali a říkali si, jak by si asi poradili čeští chlapci;) V našem případě by to bylo jasné - krajnice a prstík nahoru...:D

Blbneme v Tequisquiapanu

Hoši v akci:DV pondělí jsme se ještě prošli po Queretaru a pak jsme vyrazili do San Miguel de Allende. To byla taky velice hezká a turistická záležitost. Vesnice plná gringů, prý oblíbená dovolenková a důchodcovská destinace chilangů (obyvatelé Mexico City) a Američanů. Všechno moc pěkný, opravený, barevný....Líbezné městečko nicméně tak na půl dne a pak už tam není co dělat a žít tam musí být děsná nuda. Přečkli jsme tam v místním hostalu noc a další den se vydali do Guanajuata (taktéž dědictví UNESCO).

San Miguel de Allende


Po cestě do Guanajuta jsme se zastavili v kolébce mexické nezávislosti. Rozumějte Střední Mexiko je hodně spojené s Mexickou válkou za nezávislost, která se odehrávala asi tak 1810-1821. Prakticky každé město, které jsme navštívili má co dělat s bojem za mexickou nezávislost. Ve vesnici Dolores Hidalgo kněz Miguel Hidalgo oficiálně vyhlásil boj proti španělské nadvládě svým slavným Grito de Dolores: "Long live Our Lady of Guadalupe, death to bad government, and death to the Spaniards!" Mexičani mají několik verzí, co to tenkrát Miguel vlastně zařval, nicméně vždycky to je něco jako, ať žije Mexiko, proti španělské nadvládě a dlouhý život Virgen de Guadalupe, která je asi nejdůležitější svatou postavou Mexika. Je to jakýsi mix křeťanství a indiánské víry. Respektive Mexičané nucení vyznávat křesťanství si upravili klasickou křesťanskou svatou a hodili ji tak nějak do indiánského hábitu. Virgen de Guadalupe má kostel, pomník či něco takového snad v každěm městě a vesnici a stala se symbolem mexické nezávilosti. Jestli se vám to ještě nedoneslo...Mexiko je hodně věřící země.

Foto z Dolores Hidalgo


Dolores Hidalgo je uspanou vesnicí, takže jsme s ní po návštěvě domu Miguela a náměstí byli do hodiny hotovi.
Guanajuato je malým pitoreskním městečkem, kde najdete malá, sympatická náměstíčka a pomalu každý barák má jinou barvu. Všechno je to zasazené v kopcích a působí to dojmem puzzle. Každopádne celkový výsledek je více než vydřený. Mooooc se mi tam líbilo. I když stejně jako v San Miguel žít v Guanajuatu asi nebude zdrojem nekonečné zábavy. V Gunajuatu se nám dostalo neplánovaného pohostintsví jedné mexicko-belgické rodiny. Vysvětlení je takové trošku složitější...takže Auriana byla v Guanajuatu před 3 týdny a pobývala v domě přátel svých rodičů, které ovšem do té doby neznala. Pak když jsme byly v Mexico City, setkaly jsme se tam s jejich nejstarším synem Diegem, který v Mexico City studuje. No a já požádala Aurian, jestli by mi nemohla dát kontakt na hlavu této rodiny Evelin, abych ji požádala o nějaký tip na hostal apod. Evelin místo toho mi docela nesmlouvavě napsala, že jsme vítáni v jejím domě. V Guanajuatu jsme tak strávili noc u nich doma ve společnosti Evelin, jejích tří synů a dalších tří výrostků (kamarádi synů). Diego byl zrovna doma v Guanajuatu (prázdniny), takže s námi strávil celý den a poskytnul průvodcovské služby. Evelin a její synové byli strašně zlatí a společná večeře a snídaně byla docela zážitkem;) Pro upřesnění Evelin je Belgičanka, která se do Mexika provdala a žije zde již 23 let. A nám bylo ctí ji poznat.

Guanajuato
Evelin, její synové a další výrostci


To už byla středa a z Guanajuata jsme zamířili do Zacatecas ke Carlosovi domů, ale o tom později.
Jinak pokud jde o cestování po Mexiku. Dalo by se to popsat jako: kopce vlevo, kopce v pravo, uprostřed silnice, nikde nic. Pumpa co 50 km, žádný signál. Jinak silnice vedou asi 100 naprosto rovně, pak mírná zatáčka doleva či doprava a poté dalších 100 přímo rovně. Na palici.