Semana Santa road trip

Minuly pátek jsme se s Luckou vydaly s Carlosem na road trip Středním Mexikem. Měli jsme totiž týdenní prázdniny a s Carlosem jsem už byla nějakou dobu domluvená, že na Velikonoce pojedu na návštěvu k němu domů do Zacatecas. No a protože nakonec Carlos měl taky nakonec celý týden volno, domluvili jsme se na tomhle road tripu. Naložil nás v pátek odpoledne a vydali jsme se do San Luis Potosí (6 hodin jízdy), kde jsme strávili první noc. Zatímco já a Lucka jsme nic neřešily a neplánovaly, Carlos nám před cestou nějak znervózněl ohledně toho, kam vlastně jedeme a kde budeme spát. S Luckou jsme na něj trošku nevěřícně zíraly...
Do San Luis jsme dorazili v noci, docela snadno našli nocleh a v sobotu ráno absolvovali asi dvouhodinovou procházku. Víc tam k vidění nebylo.

San Luis Potosí

Další zastávkou bylo Queretaro (3 hod jízdy), které patří k dědictví UNESCO. V Queretaru se o nás postaral Carlosův kamarád - správným způsobem poťouchlý Berni, který nám zařídil dvě noci ve studentských apartmánech. Queretaro fakt pěkný, samý historický barák, udržovaný, čistý, podobalo se to historickým evropským městům trošku.

QueretaroV neděli jsme se vydali na výlet do okolí - Peňa de Bernal a Tequisquiapan. Výstup Peni jsme krapet podcenili, protože jsme začali šplhat po poledni (35 stupňů) a můj oděv - sukně a sandály - zrovna nebyl přizpůsoben na skalnatý terén..Lucka s Bernim to zapíchli někde pod vrcholem a já (naprostá trubka) jsem prohlásila, když už, tak už a vylezla jsem až nahoru. Chudák Carlos mě následoval. Na vrcholu jsme se ocitli polomrtví a já měla značné obavy z toho, jak asi slezu dolů...No bylo to terno, ale nakonec za pomoci Carlose a stylem krok sun krok, jsme to zvládli...Carlos si dalších několik dní stěžoval, že se kvůli mě spálil..

Peňa de Bernal - před výstupem, ještě se smějeme, Berni, Lucka, Carlos


Tady jsem se už nesmála..


Městečko Tequisquiapan byla taková turistická záležitost, pěkný a líbezný, ale samej turista. Pěkně jsme se tam napapali, vyblbli a vydali se po celém dni hotoví domů. Při zpáteční cestě jsme píchli kolo(ten den jsme se přepravovali Berniho novým Huyndayem) a naši šikovní chlapci ve velice dobrém čase měnili...S Luckou jsme je obdivovali a říkali si, jak by si asi poradili čeští chlapci;) V našem případě by to bylo jasné - krajnice a prstík nahoru...:D

Blbneme v Tequisquiapanu

Hoši v akci:DV pondělí jsme se ještě prošli po Queretaru a pak jsme vyrazili do San Miguel de Allende. To byla taky velice hezká a turistická záležitost. Vesnice plná gringů, prý oblíbená dovolenková a důchodcovská destinace chilangů (obyvatelé Mexico City) a Američanů. Všechno moc pěkný, opravený, barevný....Líbezné městečko nicméně tak na půl dne a pak už tam není co dělat a žít tam musí být děsná nuda. Přečkli jsme tam v místním hostalu noc a další den se vydali do Guanajuata (taktéž dědictví UNESCO).

San Miguel de Allende


Po cestě do Guanajuta jsme se zastavili v kolébce mexické nezávislosti. Rozumějte Střední Mexiko je hodně spojené s Mexickou válkou za nezávislost, která se odehrávala asi tak 1810-1821. Prakticky každé město, které jsme navštívili má co dělat s bojem za mexickou nezávislost. Ve vesnici Dolores Hidalgo kněz Miguel Hidalgo oficiálně vyhlásil boj proti španělské nadvládě svým slavným Grito de Dolores: "Long live Our Lady of Guadalupe, death to bad government, and death to the Spaniards!" Mexičani mají několik verzí, co to tenkrát Miguel vlastně zařval, nicméně vždycky to je něco jako, ať žije Mexiko, proti španělské nadvládě a dlouhý život Virgen de Guadalupe, která je asi nejdůležitější svatou postavou Mexika. Je to jakýsi mix křeťanství a indiánské víry. Respektive Mexičané nucení vyznávat křesťanství si upravili klasickou křesťanskou svatou a hodili ji tak nějak do indiánského hábitu. Virgen de Guadalupe má kostel, pomník či něco takového snad v každěm městě a vesnici a stala se symbolem mexické nezávilosti. Jestli se vám to ještě nedoneslo...Mexiko je hodně věřící země.

Foto z Dolores Hidalgo


Dolores Hidalgo je uspanou vesnicí, takže jsme s ní po návštěvě domu Miguela a náměstí byli do hodiny hotovi.
Guanajuato je malým pitoreskním městečkem, kde najdete malá, sympatická náměstíčka a pomalu každý barák má jinou barvu. Všechno je to zasazené v kopcích a působí to dojmem puzzle. Každopádne celkový výsledek je více než vydřený. Mooooc se mi tam líbilo. I když stejně jako v San Miguel žít v Guanajuatu asi nebude zdrojem nekonečné zábavy. V Gunajuatu se nám dostalo neplánovaného pohostintsví jedné mexicko-belgické rodiny. Vysvětlení je takové trošku složitější...takže Auriana byla v Guanajuatu před 3 týdny a pobývala v domě přátel svých rodičů, které ovšem do té doby neznala. Pak když jsme byly v Mexico City, setkaly jsme se tam s jejich nejstarším synem Diegem, který v Mexico City studuje. No a já požádala Aurian, jestli by mi nemohla dát kontakt na hlavu této rodiny Evelin, abych ji požádala o nějaký tip na hostal apod. Evelin místo toho mi docela nesmlouvavě napsala, že jsme vítáni v jejím domě. V Guanajuatu jsme tak strávili noc u nich doma ve společnosti Evelin, jejích tří synů a dalších tří výrostků (kamarádi synů). Diego byl zrovna doma v Guanajuatu (prázdniny), takže s námi strávil celý den a poskytnul průvodcovské služby. Evelin a její synové byli strašně zlatí a společná večeře a snídaně byla docela zážitkem;) Pro upřesnění Evelin je Belgičanka, která se do Mexika provdala a žije zde již 23 let. A nám bylo ctí ji poznat.

Guanajuato
Evelin, její synové a další výrostci


To už byla středa a z Guanajuata jsme zamířili do Zacatecas ke Carlosovi domů, ale o tom později.
Jinak pokud jde o cestování po Mexiku. Dalo by se to popsat jako: kopce vlevo, kopce v pravo, uprostřed silnice, nikde nic. Pumpa co 50 km, žádný signál. Jinak silnice vedou asi 100 naprosto rovně, pak mírná zatáčka doleva či doprava a poté dalších 100 přímo rovně. Na palici.