Mexico City, Teotihuacan a jiná povyražení

Z pětidenního výletu do hlavního města Mexika jsem si přivezla spouuustu zážitků a nevím, kde začít a budu to muset pořádně osekat, jinak vám tu nechám pořádnou slohovku. Takže z Monterrey nás vyrazilo pět: já, Auriana (klasika), Marlen (Belgičanka), Amelie (Belgičanka) a Patrick (Němčour). Amelie nás druhý den opustila, jela do Buenos Aires, takže jsme zůstali čtyři. Ubytoval nás kamarád Marleniných rodičů. Mohla jsem se zabydlet u Lucky (kámoška z VŠE), která je v Mexico City na semestr či u Roberta, který stejně jako Carlos a Alejandra strávil na moji alma mater v Praze semestr. Nicméně jsme byli čtyři a potřebovali jsme místo, kde můžem zůstat pohromadě, protože kdybychom se rozdělili, už bychom se v Mexico City nenašli.

Vyhlídka Torre Latinoamericana - malý ždibec Mexico City

Uvádí se, že Mexico City má s okolní aglomerací 30 milionů obyvatel a má pověst nebezpečného města (jakou pověst čekáte, když se sejde 30 milionů lidi????). Musím říct, že rozdíly s Monterrey jsou dost značné. Všeobecně Mexičani z Monterrey mluví o Ciudad (rozuměj Mexico City či se taky říka df) docela nevybíravě, respektive že df to jsou samí nacos, nevychovanci apod. Už při první procházce jsem postřehla, že lidé vypadají skutečně jinak, tak nějak víc mexicky:D Co tím myslím, tady v Monterrey je to všechmo poameričtěné, Mexičani jsou často světlejší pleti a americké, evropské rysy se nezapřou. V df jsou Mexičani skutečně vypadají jako Mexičani, tmaví, často indiánské rysy. V Monterrey se spíš pohybuju v té "lepší společnosti" a nestává se, že by mě někdo na ulici otravoval. Zatímco df to je jiný příběh...Lucka (ne Lucka, s kterou bydlím v Mty, ale Lucka, která je na semestr v df;)) mi vyprávěla, jak na ní hvízdá každý druhý chlap, jak auta zastavují, aby si jí prohlídli a nedej bože když vyleze v sukni...! Lucka naopak nechápavě poslouchala moje vyprávění, jak v Mty na ITESM Mexičanky běžně chodí vymoděné v sukýnkách, šatičkách a na obřích podpatcích a že mě celkem nikdo moc neotravuje. Teda běžně tady na mě hledí, ale prostě jen čumí. Moje přítomnost nezastavuje dopravu, chlapi na mě nepokřikujou a nesnaží se na mě máknout.

Zocalo - hlavní plaza Mexico City
Dům, v němž žila Frida Kahlo, úžasný barák!

Zatímco v Mty se cítím bezpečně a nemám strach se kamkoliv pohybovat sama, v Ciudad bych se teda bála. Policajti tam mají pověst bandy zkorumpovanců a není všeobecně nejlepší nápad si zastavit kdejaké taxi na ulici. V Mty jsou naopak policajti docela respektovaní a tvrdí hoši a taxika si stopujem na ulici denně. Celých pět dní jsem poslouchala, ať jsem opatrná, nechodím nikam sama a nedělám to a tohle a dokonce mě Carlos chekoval zprávama, že jsem v pořádku. Prosím vás hlavně se tím neděste! To neznamená, že df je skutečně životu nebezpečné a raději byste se mu měli vyhnout! To vůbec! Prostě když se sejde tolik lidí na menší ploše a vy jste k tomu cizinec, který je na první pohled rozpoznatelný, tak prostě musíte mít na paměti pravidla místní džungle.
V df se mi víc než líbilo, i když na můj vkus je veliké až příliš a z dopravy po městě by mě asi brzo trefil šlak. Jestli si myslíte, že znáte hustou dopravu, tak to jste ještě nebyli v df. Netrvalo nám dlouho, než jsme pochopili, že to co říkají Mexičani: "es por la hora" (to je kvůli hodině, tedy lidi se vracej z práce apod.) v df neplatí. Tam to máte úplně šumák, jestli je 8am, 1pm nebo 10 pm, silnice jsou furt ucpané. Dojet někam zabere dost času. Takže když jsem se prodírali v sobotu v jedenáct v noci ucpaným centrem, Auriana velice lišácky poznamenala směrem k řidiči: I guess that is "por la hora". A všichni kromě řidiče lehli smíchy:D

Běžný provoz v df...


Jinak celý pobyt probíhal tak nějak out of plan či-li nikdo nevěděl, co se bude pořádně dít příští den a byli jsme takoví turisti neturisti, protože každý z nás někoho v df zná. Takže nakonec jsme kromě nějakého toho sightseeing stihli vyrazit do klubu, hudební festival v centru města a zajít na FIFA klasifikační zápas Mexico vs. Costa Rica na stadionu Azteca, což byl docela velký zážitek, protože tento stadion je pro 110 tisíc lidí a celý zápas byla vlastně jedna velká legrace. Mexičani za naší mohutné podpory samozřejmě vyhráli;) Češi by si z Mexičanů měli vzít příklad, protože kdežto u nás 100 tisícový dav fandů by po zápase znamenal pohromu a zachraň se, kdo můžeš...Mexičani se rozešli naprosto v klídečku, nikde žádná známka agrese, nikde žádný opilec...

Stadion Azteca - kapacita okolo 110 tisíc lidí, fakt atmosféra a zážitek:D Fandime! Vlevo Auriana, uprostřed Lucka (ta z df:)), já, Roberto (byl na moji alma mater VSE minuly semestr), Patrick
No a taky jsme si zajeli na všem známý Teotihuacan. Což bylo pěkný, ale značně unávný, milion lidí, na pyramidě tlačenka, fronta nahoru, fronta dolů....a slunce pálilo a pálilo...Ale magický, fakt!

Před výstupem s Marlen a Auriane
Jak se zdá do df se ještě vrátím v červnu, abych prošla to, co jsem nestihla a abych zavýletovala do Tuly a Puebly.

Mexické žrádlo

Vážení a drazí přátelé, je nejvyšší čas, abych vás taky trochu seznámila s mexickou kulturou, zvyky apod., abych obohatila vaše znalosti a vy jste se přidali k té menšině, která prostě ví, že Mexiko to NENÍ tlustý chlapík se sombrerem a tequilou v ruce, ani samá poušť a kaktus a že vás tady neukradnou na prvním rohu! A protože poslední příspěvěk byl o zběsilém kuchtění, tak začneme u žrádla!
Takže pověst pálivého jídla nelže. Já osobně už mám vlastní pravidlo: co je nepikantní pro Mexičany, je pikatní pro mě a co je pikantní pro Mexičany, já nesmím ani pozřít. Carlos stále velice rád vypráví na počkání historku, jak mě v lednu vzal na mariscos a Miška si objednala camarones a la mexicana....a pak jak po prvním soustu celá zrudla, chrchlala a Carlos ji zachránil, neboť ihned vyměnil svůj talíř za její.
Od té doby jsem také s výběrem jídla značně opatrná a vždycky se ptám, jestli je to picante a když mi číšník či prodavač odpoví, že jo tak hnedka měním.
No jináč místní strava nemá nic společného s tou evropskou a upřímně je více než vynikající a mě se po ní bude moc stýskat. Za základní kámen mexické kuchyně se dá považovat nějaká placka (tortilla), do které strčíte v různé formě, na co si jen vzpomenete. Nejposvátnějším jídlem jsou tacos, na které narazíte na každém rohu. Je to vlastně takový národní porkm. Prodávají se na ulici i v restauracích. Dokonce se rozlišují maňaneros, nocheros nebo-li jinak řečeno, existují tacos, na které se chodí k snídani a tacos na které se chodí, když potřebujete srazit promile v krvi. Největší pochoutkou jsou pak tacos de mariscos čili s plody moře a ty jsou ÚPLNĚ NAPROSTO BEZKONKURENČNÍ!!! Ježišmarjá představa, že něco takového u nás nenajdu mi vráží slzy do očí! Tady v Mty mám svoje top místo, které se jmenuje Cabo Grill a po jejichž tacos de mariscos se můžu utlouct. Bohužel je to značně daleko, v části města zvaném San Pedro nebo-li fresa oblast. Takže jsem odkázána na mexické dobrovolníky s autem, kteří mě tam vezmou.

Tacos de mariscos z Cabo Grill!!! MNAM


Tady teďka na chvíli odběhnu od žrádla. No San Pedro....je nejbohatší městská část v celém Mexiku. Bydlí tam lidé, kteří mají více než trochu peněz....Domy jako ze škatulky, někdy pomalu s hradbami, samej tiptop barák, bourák jeden vedle druhého. Všeobecně se často lidem, kteří jsou bohatí říká fresa. Fresou se to na ITESM jenom hemží, stejně jako v San Pedru. Mexičani mě nejednou upozornili, když jsme se bavili o Mexiku, že nesmím zapomenout, že jsem v Monterrey a na ITESM, kde většina dětiček má víc než bohaté rodiče a prakticky to co je kolem mě, je high society.

Palacio de Hierro, San Pedro, nakupní střediskum, v noci ty zdi mění barvu...

Nicméně mi ta jejich místní posedlost San Pedrem tak trochu leze na nervy, protože prostě místní heslo zní: San Pedro je nejlepší! Všechno co je v San Pedru, je krásné a úžasné. Dokonce se mě Mexičani pravidelně ptají, jestli už jsem se byla projít po San Pedru. Mě to přijde značně úchylné. Proč se tam mám jako procházet jak po nějakém historickém centru města??? Abych chodila parkem pro běžce, kolem obchodu Louse Vuittona a koukala na hradby těch baráků??? Přijde mi to fakt zvrácené...No tak jen tak pro objasnění.

Tacos z ulice

Burrito
Tamales


Enchiladas


Vraťme se tedy ke žrádlu! Kromě tacos jsou populární burritos, enchiladas, flautas, tamales,...viz fotodokumentace. Velice populární jsou frijoles (pasta z fazolí) a taky že doma mám pěknou zásobu konzerv s frijoles. Další věc, kterou budu postrádat. Oblíbenou položkou je aguajate, které taktéž budu postrádat. Všeobecně markety v porovnání s našima jsou nebe a dudy. Ty naše jsou ty dudy, ty mexické je to nebe....Je tu neskutečný výběr ovoce a zeleniny a všelijakého bylin. Postrádám ale dvě ZÁSADNÍ věci: francouzské sýry (evropské sýry tady mají, ale kdybyste viděli cenu jen třeba blbé kravy...) a čokolády!!! V běžném mexickém marketu najdete dva regály narvané nachos a brambůrkama všech velikostí a příchutí a pak někdě vzadu v rohu se krčí Lindt čokoládada a to je prosím vše. Což je pro mě docela zásadní problém a začala jsem to řešit pravidelným nákupem nutelly....
Pokud jde o obsluhu v restauracích či kdekoliv kde se jí, Čech by zaplakal. Opravdu. Kdežto u nás jsou více než pomalí a často více než nevrlí, tady jsou vždycky maxirychlí a vždycky děsně milí a usměvaví, ochotní vám s čímkoliv vyhovět, poradit,...Neexistuje aby jste čekali 45 min na jídlo a neexistuje, aby vám ho hodili na stůl jako psovi. Je to dost dané mexickou povahou a taky tím, že tady se automaticky dává 10 % dýško...A řeknu vám, já bych to dýško s radostí u nás dávala, kdyby ty služby u nás taky podle toho vypadaly...Samozřejmostí na stole jsou různé salsy a nachos, zadarmo...Taky limetky, které se tady dávají do všeho od piva a polívky až po tortilly. A i když vám to může přijít jako divné, musím uznat, že právě naopak to chutná mooo dobře...
Pokud jde o pití. Takže bod číslo jedna: Mexičani všeobecně běžně nepijí tequilu. Bod číslo dvě: mexické pivo je dobré!!! Mexičani skutečně národní nápoj příliš nepijí a raději si dají vodku, ruma nebo whisku stejně tak jako pivo. Mexické pivo není žádná blitka, ale právě naopak jsem byla překvapená, že víc než dobré! Dalším oblíbeným nápojem je michelada, která je naopak FUJ FUJ aneb je to pivo s nějakousi salsou či co a normální Čech by se tomu vysmál....Ucucla jsem si michelady několikrát, ale vážně se to nedá pít, nechť Mexičani prominou. Jináč se tady v oblibě pije refresco s různýma příchutěma, z nichž polovina mi připomíná chuť žvýkačky, takže raději vždycky piju k jídlu jen čistou vodu.

Michelada...


No a to je asi vše, co mě teďka ohledně jídla napadá...Kdyby na něco zapomněla, dotatečně dodám;) Jo a taky důležitý bod: mexická strava je VELICE tučná...

Jak jsme kuchtili, až jsme se překuchtili

Takže celé to vzniklo tak, že Lucka se domluvila s Craigem (Australan), že k nám přijde a navzájem si ukuchtí, co se jí u nich doma. A pak jsme to rozšířily, poněvadž to vycházelo na úterní večer a úterní večer se chodí do místní zábavy tzv. la cabaňa. Je to večer, kdy tam zaručeně potkáte kopu známých lidí a shodou okolností je to asi 10 min rychlou chůzí od našeho domu. Takže jsme kromě Craiga postupně pozvaly Francouzky Maelle a Carol, Polky Ewu a Karolin, Auriana (která už tradičně nemůže chybět) a posledním příchozím byl Mexičan Manuel, který s náma chodí na salsu. Manuel měl trénink, takže prakticky dorazil, když už bylo po všem a všichni jsme hýřili dobrou náladou.
S Luckou jsme si trošičku dělaly starosti, jak se do našeho malého a útulného domku naskládáme, ale tak co jsme si, to jsme si a jsou to kamarádi, kteří pro nedostatek židlí, prostoru a hrnců a příborů mají pochopení. Podmínkou vstupu bylo něco ukuchtit (pokud možno národního) či něco ukuchtěného dotáhnout z domu (nedostatečná kapacita naší kuchyně pro všechny).
První dorazily Francouzky s platem vajec a hnedka se pustily do přípravy "těsta" na crepes a to rovnou ve dvou variantách: s rumem a bez rumu. Záhy dorazil Craig, který to měl naprosto nejjednodušší, protože se rozhodl pro salát. Necelou hodinku po nich přiběhla Auriana s hrncem přikrytým alobalem. Ihned jsme nad tím hrncem seběhli a špekulovali, co to asi bude......A byla to polívka!!! Tím nás docela dostala. Takže začátek večera vypadal tak, že Lucka chudák se u sebe trápila s úkolem, který dostala na poslední chvíli a musela se s tím porvat, protože následující ráno odlétala do New Yorku, zatímco já jsem pilně v kuchyni strouhala brambory, usrkávala červené víno (dotáhnul Craig) a bavila se s našimi prvními hosty.

Překvapení večera - polévka Auriany


Začali jsme tedy polévkou (tuším, že byla brokolicová) Auriany, která byla mňam mňam a Auriana na otázku, zda tato polévka má něco společného s belgickým pokrmem, odvětila: Ne, tato polévka má hodně společného s otázkou: co umíš v kuchyni nezbabrat. Lucce se mezitím podařilo dokončit jakžtakž úkol a ujala se haldy nastrouhaných brambor, aby splnila svoji část údělu a usmažila bramboráčky. To už padlo červené víno a otvíralo se víno bílé (dotáhla Maelle s Carol). A aby těm bramborákům nebylo na talíři smutno, Craig také splnil úkol a přiložil sálat z rukoly a ovčího sýra. Takže sotva jsme dojedli polévku, už jsme se ládovali bramborákem se salátem a bílým vínem. Bramboráky sklidily značný úspěch:)

Chod číslo druhý a třetí: bramboráky se salátem, zapíjeno vínem bílým (červené již v útrobách)
Aktéři na fotce: Auriana, Carol, Lucka, Craig, Maelle


No a byla řada na Francouzkách Maelle a Carol, které se pustily do finální fáze svých crepes. To už dorazily i Polky Ewa s Karolin s dortem a přesunuli jsme stůl na naší terásku, abychom se nějak vešli do jednoho prostoru. Nastal čas otevřít Bacardi (naše domácí zásoby) plus POLSKOU vodku, kterou holky dotáhly. Ewa s Karolin zvesela likvidovaly poslední bramboráky, pěkně jsme si povídali a semtam někdo odběhnul do kuchyně, aby si vyrobil na pánvi svoji crepku. Takže poslední fáze kolem půnoci vypadala: Bacardi či polská vodka, crepes s nutellou (na výběr varianta s rumem a bez rumu) a dort.

Miška si dělá crepku


Dort od Ewy a Karolin


To bylo obžerství, to vám povím....
Bylo to všechno vynikající a byla to prča, nicméně tu šílenou směs (rekapitulace: polévka, bramborák, salát, palačinka s nutelou, dort, červené víno, bílé víno, Bacardi) trávím ještě teď.
No konec už je zřejmě jasný kolem jedné, řádné přežraní a posilnění alkoholem jsme se konečně dostavili do cabani, abychom to všechno ze sebe aspoň trošku vytřásli;). Hm jak jsem již zmínila posledním účastníkem byl náš tanečník Manuel, nicméně dorazil v době, kdy už jsme byli pomalu na odchodu a kdy se fotodokumentace již nepořizovala.

Přesun na naši terasu aneb poslední fáze: dort (již zčásti pozřen), čekání na crepky, Bacardi a polská vodka:D

Tak jde čas...

Tatínek při každé naší skype konverzaci zvesela zvolá: Tak dcero, už jsi tam...A ja křičím: Neeee, já to nechci slyšet! Zatímco mí drazí rodiče odpočítávají, kolik týdnů ještě zbývá do mého návratu do české země, já s úděsem sleduju, jak to tady hrozně rychle utíká. A že teda jo. Jsem tady už více než dva měsíce, ale mám tak nějak pocit, že se stále rozkoukávám.
Od Mazatlánu jsem nevytáhla paty z Mty, takže se to teďka line v poklidném tempu školy a parties. Respektive zítra a v úterý mám druhé parciales z EU a z Latinské Ameriky, takže žádná radost teďka. Ale bude zase líp;)
Na jedné z posledních hodin salsy na nás naše drahá lektorka vyrukovala s informací, že se vystupovat opravdu bude a začínáme trénovat choreografii. Vzápětí se otázala dam, jak by si představovaly svůj kostým. Na tyto dvě zásadní informace Evropanky zareagovaly vyvaleným výrazem, kdežto Mexičanky zaklepaly ručičkama a zběsile se vrhly k lektorce, aby projednaly šat. No byly vybrány šaty s třásněma, což bude při otočkách vypadat mooc hezky, nicméně se mělo hlasovat ještě o barvě (bíla vs. červená). Jak to dopadlo netuším, protože jsem na poslední (a ani té zítřejší) hodině nebyla vzhledem ke zvýšené koncentraci povinností do školy. A ještě jsem se nerozhodla, zda mám zavčasu utéct nebo zůstat.....
Jinak se fakt neudálo nic zajímavého, o čem bych vám mohla teďka referovat aneb si tu žijeme v poklidu, chodíme do školy, děláme úkoly, pijeme a odpočíváme. Tak nějak jsme si našli svůj rytmus:D S Aurianou jsme se předminulý víkend vydaly na chvíli do centra, abychom to tam konečně trošku líp omrkly. Přihazuju pár fotek z posledních dvou týdnů, takový mishmash.

Centrum Mty


Konečně vyměnili desky se jmény zahraničních studentů aktuálního semestru. Jsem tam! Apropo naprosto suverénně to vedou Amíci, pak Frantíci a pak se rvou Španělé, Němci, Ekvádorci, El Salvador. Nás je prosím pěkně pět:D A jedna Slovenka navrch.

Tramtadadáááááá.....!!!


A tady hodina s Arturem. Negocios en America Latina nebo tak něco. Ve třídě jsou jenom zahraňáci a je to naprosto o ničem. Předmět skoro zadarmo. Občas hrajeme nějaké poťouchlé hry jako v tomto případě vyjednávání aneb baby vs. chlapi. Kluci to vyhráli, ale taky pěkně podváděli...

Kujme pikle, kujme pikle...

Zápas

Ve čtvrtek mě pozval strýc od Alejandry (s Ale se znám z Prahy, stejně jako Carlos a Gil strávila na mojí alma mater semestr), ať se s nimi vydám na zápas halového fotbalu (říká se tomu tak ne??). Aby bylo jasno: Ale je původem z jižní části Mexika, která se jmenuje Chiapas. V Monterrey studuje a momentálně tady bydlí i se svým bráchou v domě jejich strejdy. Takže já naprostý nefanda fotbalu jsem se s Ale, jejím bráchou a strejdou vydala do tzv. Arena Mty, kde se konal poslední zápas sezóny: Mty versus nějaký tým z Kanady.
Ačkoliv normálně fotbalový zápas upoutává mojí pozornost asi jako titulky po skončení filmu, musím přiznat, že jsem se náramně bavila. Před nastoupením týmů na nás nejdříve vychrlili malý ohňostroj, pak na hřiště přijely motorky, naběhly kikiny a maskot Mty týmu (takový panák se strašně tupým výrazem). To vše za taneční hudby. Po téhle asi 10 min show naběhli hráči Kanady, které mexické obecenstvo pozdravilo samými "krásnými" slovy a nesouhlasným bručením. Samozřejmě když naběhl Mty tým, to bylo radosti! Pak jsme si poslechli kanadskou a mexickou hymnu a začal zápas.

Strejda Alejandry je taková veselá kopa, samá vtipná hláška a skalní fanoušek Mty týmu. Takže po celou dobu zuřivě vstával a zase si sedal, pokřikoval, rozčiloval se, chválil, nadával, tleskal....Běhěm zápasu jsem slyšela tolik nových výrazů a nadávek jak už dlouho ne a větší švanda bylo sledovat strejdu než to co se dějě na hřišti. Když Mexičani vedli 7:2, strejda se vztyčil a co mu síly stačily zařval na hráče (seděli jsme docela blízko): Faltaaaaan 6! (Zbývá/chybí 6!) a zuřivě jim ukazoval 6 prstů. Tímto výkřikem odrovnal smíchy nás tři i všechny okolní mexické fandy.
No a v tomhle duchu se nesl celý zápas, pouštěli nám jednu mexickou a mezinárodní hitovku za druhou, tak jsme se v sedačkách vrtěli, poskakovali, jedním okem sledovali zápas a druhým strejdu. Během pauzy na hřiště naběhl maskot se svoji amantkou, načež je přišla zmlátit koštětem jeho manželka. Pak se nám předvedly kikiny s tancem (prý předvádí jeden a ten samý tanec celý rok) a nakonec švorní mládenci, kteří byli narvaní v páru v jedněch kraťasech.

Utíkej Káčo utíkej...

Mexičani vyhráli docela drtivě, ale už si přesně nevzpomínám, kolik že to nakonec bylo..
Doneslo se mi, že u nás začal tát sníh. Ta tady jsme si zažily první opravdu parné dny (37 stupňů) a vyzkoušely si, co nás čeká v následujících měsících. Monterrey je nejteplejším městem Mexika a v létě se tady šplhá teplota nad 40. Místní si přes léto nelijí do plastovch láhví studenou vodu, ale cpou do nich rovnou led. Přes den se nedá žít a v noci se nedá spát. Takhle mi to popsali Mexičani. Nicméně nás by tohle peklo mělo nakonec minout, protože v květnu Monterrey opustíme a začneme pořádně cestovat. Ne že by na jihu vládla zima, ale mělo by to být snesitelnější než tady...Doufám!