A začaly se dít věci....Když jsme se z cest vrátily v osm večer, Lucci se rozhodla ze svého smutku , že bude vařit...české pokrmy. Protože jsme po 10 dnech kromě nějakých potravin ve značném rozkladu v lednici nicmoc nenašly, vydaly jsme se do nedalekého marketu Soriana na noční nákup a pátrání, co se může použít jako variace na české suroviny. Než jsme vyrazily, Lucka mi navrhla dva jídelníčky a já se rozhodla pro česnekačku, jahodové knedlíky a jablečnou buchtu:D
Už od počátku tato Lucčina kuchtící muza ze smutku byla spojena s myšlenkou, že opět svoláme k nám domu lidi na večeři.
Takže Lucka začala v neděli v noci a skončila v úterý.....Já ji jen tiše obdivovala při kuchtění buchty (historicky poprvé byla použita naše trouba, která ovšem funguje jinak než ty evropské) a výrobě 40 jahodových knedlíků....Sice jsem Lucce nabízela pomoc, ale Lucci evidentně tohle kuchtění těšilo a hlavně se měla jak zabavit, aby zahnala chmurné myšlenky na notebooka.
Takže moje činnost byla omezena na ochutnávky a úklid domu, aby se naši hosté nelekli.
Ochutnávky pro mě byly zdrojem legrace....Probíhalo to tak, že Luccka víceméně vždy v noční hodině vtrhla ke mě do pokoje se vzorkem, abych to ochutnala, jestli se to podobá české verzi. A při pohledu na první knedlík....Totiž tady třeba nemají hrubou mouku, tak jsme nejdřív koupily mouku integrální....a výsledek?
"Lucci, ty knedlíky jsou kropenaté..."
Obě jsme se začaly tomu všemu děsně smát. Přísahám, byly to normálně kropenaté knedlíky! Chutnaly trošku jinak, ale celkově to šlo. Lucka pak vyrazila koupit mouku bílou a další várka knedlíků už měla tradičnější barvu, ale ty kropenaté nám zůstaly...
Česnekačka
Takže v úterý se u nás opět sešli někteří naši přátelé. Tentokrát ještě ve větším počtu a musely jsme tady doma trochu logisticky řešit, jak si všichni sednem, ale nakonec jsme to zvládly....vytáhly sedací bobek z Lucčina pokoje, půjčily si židle od Švýcarů a všechno jsme to vtěsnaly na naší malou terásku. Ale myslím, že pokud jde o počet lidí v našem domě, dostaly jsme se k možnému maximu..
A tramtadada všem asi chutnalo, oni nám to teda tvrdili a my jim chceme věřit. Zahraňáci a obvzláště pak ti z Latinské Ameriky se totiž s českou kuchyní hůře snáší. Nikdo z nich v životě neviděl knedlík...a protože je Lucka z úspory těsta udělala miniprťavé, mysleli si, že jde o nějaký zákusek...:D Ale chutnalo jim asi! Harumi dokonce požadovala recept;)
Jahodové miniknedlíky (některé kropenaté): Lucci, Maelle (Fr), Giom (Can), Carol (Fr), Aurian (všichni už znáte:D), Harumi (Mex), Jessica (Mex), Craig (Austr), já:D, Sergio (Mex), Tania (Mex)
Do cabani na party už jsme nepokračovali, protože někteří měli další den testy a všichni jsme byli po velkém cestování tak nějak unavení. Tak jsme pojedli, pokecali, Lucce poděkovali a já pogratulovala a po půlnoci se rozešli do svých postýlek.No a to je k dnešnímu dni konec.
Včera jsme si konečně s Aurianou po dvoutýdenním dohadování koupily letenku na 18.5. do Oaxacy. Tím začnou mé velké 6-7 týdenní cesty po jižním Mexiku. Jinak řečeno to znamená, že mi zbývá tady v Monterrey jen měsíc a je mi z toho do breku. V Mexiku se ještě sice nějakou chvíli zdržím, ale už to nebude ono....v Monterrey jsem prostě doma, škola, kamarádi, zábava...pak už to budou čistě jen ty cesty...Po 6-7 týdnech na cestě se sem vrátím, abych si vyzvedla všechny věci, strávila pár posledních dní v městě, na které mám jen dobré vzpomínky a dostavila se (odhaduju tak s 60 kily) do odletové haly...Na jednu stranu mi některé věci, rodina a kamarádi děsně chybí a hrozně se na vás všechny těším, na druhou stranu domů vůbec nechci....Mexico a mexická duše se pro mě definitivně stali srdeční záležitostí. Mexiko, já se vrátím (promiň mami a tati..)!!!!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat