A co jsme dělaly, když v Evropě vládla panika a tady blbá nálada?
Seděly jsme doma a válely šunky jako všichni. Koukaly na filmy, spaly a převalovaly se zleva doprava...A jako všechny nás to po dvou dnech začalo děsně štvát, ještě víc jsme depčily a začaly jsme inventovat, co dělat, abychom se z toho nezbláznily. Nedalo se jít ven, do klubu, do kina, nakupovat, prostě nic. Každý den přišla nějaká zpráva, že někdo odjíždí. Tady totiž prakticky skončil semestr, vyhlásili nám prázdniny do 6.5., což je poslední den semestru, pak už je zkouškové. Tec vyšel zahraničním studentům maximálně vstříc. Umožnil nám odjet s tím, že v některých předmětech nám bude odpuštěna konečná zkouška a v jiných se to vyřeší online. A taky nám furt chodily mejly ze školy, že nám doporučují odjet, ať se přihlásí, kdo zůstává apod. Fakt se o nás škola starala. Takže tady nastal zběsilý úprk. Odjeli snad už všichni Francouzi, Američané.
Rozlučka s Francouzkama
K odjiždějícímu davu se přidali i naši spolubydlící Debora a Guy, protože Debořina mamča a babička hystericky plakaly na skypu...Co dodat. Jeden den jsme s Luckou měly fakt krizovku, protože Debora s Guyem balili, chodila nám jedna zpráva za druhou, kdo odjíždí a nám z toho bylo fakt dobreku. To byla středa tuším a my už jsme taky začaly zvažovat, že do toho praštíme, protože to bylo prostě děsný.
Ve středu jsme šly na goodbye party našich Francouzek, které byly taky rodiči donuceny k předčasnému návratu. Byla to první velká party toho týdne, najednou se tam objevili lidi, kteří tam neměli co dělat (prostě všichni unudění hledali, kde se něco dějě a kam se vrtnout) a nakonec se ta noc moc vyvedla a holky vytopily barák...:D Přestože to bylo loučení, tak nás to rozptýlilo, trošku zvedlo náladu. No a od té noci se to tak nějak srovnává. Začaly jsme zase vycházet z domu, večeře, nasávání u někoho doma apod.
Ve čtvrtek večer zavolali Španělé, ať se hned rozhodnem, jestli s nima jdeme další den na Matacanes. Lucce zasvítila očička, mě teda míň....ale taky jsem na to kývla, protože když jdou všichni, tak jdou všichni...
O co jde. Matacanes to jsou hory, příroda, řeka a skály. Po dvou hodinách spánku jsme vstaly po třetí, sešly jsme se s ostatními výletníky (bylo nás devět: já, Lucci, spolubydla Goufy a Španělé). Všichni vypadali ve formě, jak to tak ve čtyři ráno bývá...Sešli jsme se s našimi průvodci a hurá do přírody. Cesta na místi odpichu byla brutální, protože tomu po čem auto jelo se nedalo říct cesta, takže všichni lítali dva metry nahoru, doleva, doprava...koukat na to zezadu byla docela prča:D Pak nás navlíkli do neoprenu, záchranné vesty a helmy, zásobili sladkostmi a vyrazili jsme...Nejdřív jsme přes hodinu šlapali závratným tempem a pak....slaňovali, plavali v ledové vodě, šlapali, skákali, slaňovali, plavali, .....a tak to bylo celý den. S tím skákáním teda....byly to všechno přírodní skoky, jak to v přírodě bývá že....ze skály. A já jsem objevila svoji novou fobii, strach z výšek. Nejnižší skok měl 3 metry, nejvyšší 12 (JAJAJA..). Já skočila jen to, co jsem musela, protože jinudy cesta prostě nevedla. Fakt fobie, strach, neskočím. Vrátili jsme se v deset v noci, naprosto vyšťavění, sotva klepali nožičkami. Byl to teda zážitek, příroda rulez, ale musím říct, že tohle teda pro mě úplně není...V sobotu nás s Luckou všechno příšerně bolelo, co krok, ohyb...to bylo AUU! Normálně jsem se nemohla postavit na postel, tak mě všechno bolelo..
Začínáme...
Šlapeme..
Tohle jsme slezli, zhora dolů
Někteří skáčou..já ne..
Srandičky, na to nás užije..
Plaveme v jeskyních
No a jak už jsem psala, už se to tak nějak začalo srovnávat, zase jsme začaly jakžtakž žít a pít...
Ale ta trošku vtipná epidemie, panika v Evropě nám zničila hold konec semestru, vzala naše konce a odvála najednou kamarády. To už nám nikdo nevrátí:(
Jo právě jsem si koupila letenku na Yucatán. 22.5. fičím s dvěma Polkama na dvoutýdenní trip po Yucatánu. Pak se asi metnu do df za Robertem a do Chiapas za Alejandrou (že bych přece jen zůstala až do konce a nevrátila se předčasně..?) Jak mi napsal Roberto: Misha creo que la influenza es un chiste. Překlad: Míšo, já už si myslím, že ta epidemie je prostě vtip.
Posílám besso do Evropy.
Žádné komentáře:
Okomentovat