První cesta z města a druhá cesta z města aneb Cola de Caballo a Grutas de García

Tento víkend jsem prvně vytáhla paty z města. Historicky první exkurze do (nedaleké) mexické divočiny se konala v sobotu ráno, kdy se 10 odvážlivých studentů (z nichž značná část prohýřila páteční noc) shromáždila před nedalekým marketem. Obdivovala jsem Marcela (švýcarský spolubydlící), který po 4 hodinách spánku vypadal jako já po 7...Páteční noc jsem se vrátila značně předčasně, protože mi bylo jasné, že pokud následující ráno chci někam jet, tak prostě pokračovat nesmím. Hoši hold vydrží víc.
Cíl sobotního výletu Cola de Caballo (vodopád) a složení účástníků výletu: já, Lucka,"naši hoši" Marcel a Guy, Mauricio (Mex), Auriana (Belg), Joel (Sing), Markus a Felix (SRN) a Američan, jehož jméno si nejsme schopné zapamatovat. Protože v Mexiku je to s veřejnou dopravou na štíru a nedisponovali jsme pojízdnými prostředky, Mauricio (organizátor výletu) objednal 3 taxiky. Takže jsme se zvesela naskládali do taxiků a vyrazili na výlet. Nějakou chvíli jsme se přitrouble smáli, protože nikdo z nás ještě nikdy v životě nejel na výlet taxikem....Určitě naše reakce chápete...K vodopádu Cola de Caballo jsme dorazili asi za 45 min, taxikáře jsme nechali na parkovišti a šli okouknout vodopád. Celá exkurze vodopádu včetně minivýšlapu do nedaleké rádobyjeskyně nám zabrala tak hodinu a půl. No já vlastně nevím, jak dlouho nám to trvalo. Vodopád byl fakt pěkný viz foto.

Cola de Caballo - Auriana, Maurucio, Joel a já

Pak jsme si vyzvedli naše taxikáře na parkovišti a zajeli k nedalekému jezeru, kde jsme naše drahé řidiče obdarovali micheladama (mix piva, citronu a nějaká omačky či čehosi takového, nedoporučuju, je to fuj), chvíli poseděli a vydali se zpátky do Monterrey. Za to že s námi strávili asi tak něco přeš čtyři hodiny po nás nakonec chtěli 500 pesos za jedno taxi (tzn. něco pod 750 czk za jedno auto za více než 4 hodiny). Musím říct, že spokojenost byla na všech stranách. My jsme si rozhodně výlet užili a s cenou jsme byli maximálně spokojeni (v Pze po mě chtějí taxikáři dvě stě sotva zajedou za první roh). Stejně tak zářili spokojeností taxikáři, poněvadž pro ně to byl taky bezva výlet (po celou dobu byli strašně milí, hýřili doboru náladou, ochotní, snažili se komunikovat) a jak mi potom řekl Guy, když přebírali peníze, očička jim svítila, jako by takovou sumu neměli v ruce hodně dlouho. Na stvrzení toho všeho, nám na sebe dali telefon, kdybychom se zase chtěli vydat na výlet do okolí...:D

Celá posádka 10 studentů a 3 taxikáři u jezera

Druhý výlet se konal v neděli a byl tak trochu na mé přání. Respektive jsem se Carlose zeptala, jak se můžeme dostat do Grutas de García (jeskyně) a on mi místo nějakého tipu na rozhrkaný (zaprášený, řidiče ohrožující) autobus oznámil, že je-li to mým přáním, tak tam se mnou v neděli zavýletuje, poněvadž tam taky nikdy nebyl a pokud nepojedem tam, tak stejně já a Carl podnikem v neděli něco jinýho. Určitě chápete, jak moc jsem čímdáltím radši, že tady Gila a Carlose mám, zlatí hoši! Takže v neděli já, Carl, Bere (nová a po dvou měsících oficiální přítelkyně Carlose - mexické vztahy jsou na dlouhé lokty), Lucka a Auriana jsme vyrazili do jeskyň. Do jeskyň vedla taková ta pravá mexická cesta aneb silnice, vlevo nic, vpravo nic, suchá zem, nějaké křoví, kaktus v dáli. Carlos mlel nějaké poznámky o tom, že uděláme soutěž kdo přežije (respektive necháme Míšu uprostřed ničeho). Blbé vtipy. Jeskyně byly pěkné nicméně vzhledem k tomu, že do nějakých jeskyň jsem ve svém mladém životě už zavítala, tak vodopád byl lepší.

Pohled od vchodu do jeskyně


Grutas de García - Auriana, Bere, já, Lucka a Carlos

No a to je konec přátelé. Povídání o dalších parties a o tom, že mexická byrokracie předčí i tu českou (mluvím konkrétně o registraci studentského víza) by bylo asi spíš nudný než úsměvný.
Možná někdy příště, když mi dojde pisatelská slina.